Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kde a jak si opatřit ledvinu na černém trhu, když vás zdravotní systém nedohledných dárců prakticky odsoudí k smrti? Co všechno je za tím a proč se to děje? Jak se i v osmdesáti stát největším pankáčem, který jen s krosnou prostopuje celý svět? Kdo jsou lidé, kterým se říká Somálští piráti a jak se vlastně tvoří jejich mediální obraz? To jsou otázky, které vám zodpoví další trojice dokumentů z Jednoho světa.
O trhu s orgány
Ačkoliv se může zdát, že půjde o děsivý film z kriminálního prostředí, kde se vyvrhují vnitřnosti z unesených lidí, není tomu tak. Tento snímek spíše předkládá etické otázky a nechává je nezodpovězené.
A o co tu jde? O ledviny. Orgán, který je na černém trhu bestsellerem. Postupně sledujeme příběhy lidí, kteří se pokouší zachránit si život tím, že se obrátí na černý trh, i těch, kteří se snaží v Asii vymanit se z chudoby. Kolem těchto dvou bodů se vždy pohybuje spousta dalších postav, kteří dárce a pacienta pojí. Chirurgové a další lékařský personál, překupníci, dohazovači... Sledujeme několik linií příběhu, které se většinou protínají na lékařském stole, tu kdesi v Turecku, jindy například v Kosovu.
Největší sílu má dokument v mých očích v tom, že pokládá otázky a nijak vám necpe odpovědi. Snaží se pravdivě vykreslit danou situaci a nechť si divák utvoří názor sám. Nehraje se tu zbytečně na city, není tu tendence vás kamkoliv vmanipulovat. Snaha zprostředkovat nestranný vhled do dané problematiky se tu tvůrcům více než povedla.
Tales from the Organ Trade Canada / 2013 / 82 min. Režie: Ric Esther Bienstock
Všechno je možné
Jeden z mála optimistických filmů na tomto ročníku. Příběh osmdesátileté Polky Teresy, která na stará kolena zabalila krosnu a rozjela se do světa. A to tím nejpunkovějším způsobem. Stopem. Bez peněz. Bez toho aby vládla cizími jazyky. Zkrátka velmi na divoko. Ačkoliv umí jen trochu německy, v ničem nevidí problém.
Popravdě, když jsem šel na tento dokument, měl jsem od něj zcela jiná očekávání. Místo toho, abychom provázeli vitální babičkou na jejích cestách, je velká část filmu věnovaná jejímu vztahu s manželem a o mnohem mladším milencem. Na cestování nezbývá moc čas, a tak se podíváme jen na romské osady na Slovensku, do kláštera v Čechách, ale tam to téměř končí.
I přes nenaplněné očekávání jde o zajímavou zpověď bezprostřední osmdesátnice, která má duši mladší, než mnoho současných holek kolem dvacítky.
Everything is Possible Poland / 2013 / 54 min. Režie: Lidia Duda
Pirátské sítě
Pro mě nejrozpačitější dokument tohoto ročníku. Mnoho jsem o Pirátských sítích načetl. Diskuze s tvůrci byla zajímavá. Jediné v čem jsem se ztrácel byl vlastní film. Původní záměr točit o somálských pirátech se nepovedl, díky tomu, že si většina lidí, kteří mluví s médii příběhy vymýšlí. A tak se zrodil nápad natočit snímek, ve kterém budou dokumentaristé mapovat síť lidí, kteří krmí štáby z celého světa vymyšlenými historkami. A stále jsem přesvědčen, že tento nápad je skvělý.
Jen to zpracování trochu kulhá. Prvních patnáct minut filmu jsem vlastně nevěděl, o co se jedná a kdybych o Pirátských sítích mnoho nevěděl již před tím, asi bych se ztratil úplně. Jednou z pevnějších částí filmu je osoba člověka, který se snaží dohazovat štábům podvodné piráty a jednoho takového dohozeného klučiny, který "hraje" piráta. Ostatní si celkem náhodně obíhá kolem této hlavní osy a nedává divákovi uspokojivý přehled o tom, co se vlastně děje.
Rozhodně zajímavé téma, které bohužel ve střižně někdo sestříhal a následně slepil tak, že to celku velmi uškodilo.
Pirating Pirates Kenya, Somalia, Czech Republic / 2014 / 85 min. Režie: David Čálek, Jakub Zahradníček
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!